Tomáš Klus - "Nenávratná"

Prosinec 2009

K novému roku!

31. prosince 2009 v 18:04 | Zany |  Sdělení admina
Vytáhněte všechny staronové, porušené předsevzetí, Silvestr je tu! A s ním nová šance konečně je dodržet. Nevím, jak vy, ale já už to naprosto vzdala, popravdě, vlastně jsem si nikdy předsevzetí nedávala, nebo si to prostě nepamatuju. Čekání na nový rok s vyhlídkami, že bude lepší, je kravina. Jen málo věcí zmizí ze dne na den. Málo problémů skončí po půlnočním odpočítávání a bouchání šampusu.
Ovšem, nezačínejme pesimisticky. Za chvíli je tu rok 2010. A jak se říká, jak na Nový rok, tak po celý rok. Takže nasadit úsměvy a dobrou náladu. Jde se kalit!!!

Banner

31. prosince 2009 v 17:04 | Zany |  Sdělení admina

Dlouhá trnitá cesta z pekla

28. prosince 2009 v 21:11 Marilyn Manson - Články
Kniha byla napsána ve spolupráci s americkým publicistou Neilem Straussem a můžeme v ní sledovat Mansonův postupný přerod ze zakřiknutého žáčka křesťanské školy v jednu z nejobávanějších, nejzatracovanějších a zároveň nejobdivovanějších amerických celebrit všech dob. Je to kniha skandální, sarkastická, ale také nesmírně čtivá a vtipná. Je také v širokém měřítku uznávána jako jedna z vůbec nejlepších rockových biografií. Marilyn Manson vypráví strhujícím způsobem a bez nejmenší známky studu o svém dětství plném strachu a obav, o svých sexuálních prožitcích, o zálibě v drogách, o setkání s okultismem a satanismem, o touhách, sebenenávisti, krutosti vůči sobě i ostatním, o vnitřní rozervanosti, rozvrácených vztazích i o úspěších a vítězstvích. Dočteme se zde o okolnostech Mansonova vstupu na hudební scénu, o vzniku skupiny Marilyn Manson And The Spooky Kids, o vztazích a spolupráci se slavnými postavami hudební scény, o natáčení prvních tří alb, včetně průlomového Antichrist Superstar, o zážitcích z vystoupení i ze zákulisí, stejně jako o hořkých rozchodech s některými členy souboru a o útocích ze strany nejrůznějších spolků a církví. Dílo využívá motivu z Dantova Pekla, s tím, že jednotlivé kruhy pekla zde představují postupné fáze vývoje Mansonova života od vyděšeného "červa" až po apoteózu v podobě antikristovské superhvězdy. Obsahuje také množství zajímavých fotografií z nejrůznějších období Mansonova života a některé jeho povídky a básně, ukázky korespondence s vydavateli či výtažky z cestovního deníku.

Údělem umělce je být nepochopen

27. prosince 2009 v 16:49 | Zany |  Místo pro moji duši...
Táta za mnou přišel do pokoje, podíval se na obrázek, který jsem právě nakreslila a zeptal se:
"Proč je ta ruka obvěšená?"
Vytřeštila jsem oči: "A proč si proboha myslíš, že je obvěšená?"
"No, je v oprátce..."
"To sice jo, ale kdyby měla být obvěšená, tak tu oprátku nakreslím utaženou."

Úplně stejné reakce jsem se dočkala od mámy, a myslím, že ani ona nebude posledním člověkem, který dospěje ke stejné myšlence. Na tváři rodičů se začaly značit obavy o moje psychické zdraví. Ovšem, musíte uznat, že já přece nebyla tím, kdy viděl v mé kresbě násilí...

Náhlý záchvat euforie!

23. prosince 2009 v 19:24 | Zany |  Místo pro moji duši...
Právě mi došlo, že jsou zítra Vánoce! Já se nemůžu dočkat, nádhera.
Venku kosa jak na Sibiři. Jak jen já nenávidím zimu. Vánoce, cukroví a nadcházející Silvestr jsou to jediné, co mi dává naději v tomhle příšerným odbdobí. Pravdou je, že teď, o prázdninách, si vlastně ani nemám na co stěžovat. Můžu být doma v teple a ten nechutnej sníh je venku za oknem, v dostatečné vzdálenosti ode mě. Nikdy ve mě nebudila zvláštní nadšení ta infantilní zábava jako jsou koulovačky a stavění sněhuláků. Doteď mě zaráží, že moji vrstevníci, jakožto studenti gymnázia nesdílí stejný názor. Začal padat sníh a před jídelnou to vypadalo, jakoby k nám zavítala mateřská školka. Jak málo stačí k dětské radosti... Ale co, já jim to přeju, jen ať si užijou, když je to baví.

Šťastný a veselý vy moje individua.

Pramínek slané vody

12. prosince 2009 v 22:15 | Zany |  Po stopách snů...
V popelu spí zrnka zapomenutého času. Slepené slzami vymazaných vzpomínek. Vymazaných? Kéž by. Vzešly ze srde rozpáleného kamene. Nejde je smazat, ba ani utopit, zabít nebo opustit. Vynesou člověka do sedmého nebe až tam nad nevděčnou mlhu všedních starostí. A pak se, jako potrhaná křídla, změní v noční můru, která vás obepíná s každým temným stínem. Přichází dlouhý pád, vykouzlí černou zahradu a melancholie noci je na světě...

Pár slov o důvěře

11. prosince 2009 v 0:09 | Zany |  Místo pro moji duši...
Poslední dobou přestávám chápat hodně věcí. Nejspíš to bude tím, že nad nimi začínám přemýšlet a řeším je tak moc, že mi samotný smysl uniká.

Mezi nimi i chování některých lidí, sebe nevyjímaje. Taky se vám stává, že někomu tak moc věříte a on udělá naprostou kravinu? Něco, co byste od něj v životě nečekali. Nemyslím jen všechno to špatný a hnusný, ale i to, o čem by se s trochou nadsázky dalo mluvit pozitivně. A myslím tím i věci, na kterých vlastně vůbec nezáleží, protože se vás bezprostředně netýkají.

Může vlastně znát člověk někoho tak dobře, aby vždycky věděl co od něj může čekat? Samotná ta otázka zní pošetile a hloupě, ale zamyslete se. Není tohle právě to, co si nalháváme, když se divíme tomu, co někdo z našich přátel udělal?