Tomáš Klus - "Nenávratná"

K zamyšlení...

Chlapec, který zatloukal hřebíky

28. března 2009 v 15:35
Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Otec mu dal do kapsy hřebíky a řekl mu, ať vždy, když se rozzlobí, zatluče hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl 37 hřebíků. Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv. Zjistil, že jednodušší je ovládat zlost, než zatloukat hřebíky. Nakonec přišel den, kdy se chlapec ani jednou nerozhněval. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby vždy, když se celý den nerozzlobí, vytáhl jeden hřebík. Dny míjeli a chlapec po čase mohl říct otci, že v plotě nezůstal ani jeden hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a odvedl ho k plotu. Tam mu řekl: Udělal jsi dobře chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, zanechá to stejné jizvy, jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí víc, než fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveselí tě, když máš starosti a vždy jsou ochotni otevřít ti své srdce.

Aby sis uvědomil...

27. března 2009 v 22:45
○ Aby sis uvědomil cenu sestry zeptej se někoho kdo ji nemá.
○ Aby sis uvědomil cenu deseti let zeptej se nově rozvedeného páru....
○ Aby sis uvědomil cenu čtyř let zeptej se maturanta
○ Aby sis uvědomil cenu jednoho roku zeptej se studenta který propadl u závěrečné zkoušky.
○ Aby sis uvědomil cenu devíti měsíců zeptej se matky, která dala život dítěti, které se narodilo mrtvé.
○ Aby sis uvědomil cenu jednoho měsíce zeptej se matky která dala život předčasně narozenému dítěti.
○ Aby sis uvědomil cenu jednoho týdne zeptej se redaktora týdeníku.
○ Aby sis uvědomil cenu jedné minuty zeptej se člověka který zmeškal vlak, autobus, letadlo.
○ Aby sis uvědomil cenu jedné sekundy zeptej se člověka který přežil nehodu.

→ Čas na nikoho nečeká. Važ si každé chvíle, kterou máš. Budeš si jí vážit ještě víc, když to budeš moci sdílet s někým zvláštním.

○ Aby sis uvědomil cenu přítele nebo člena rodiny: Ztrať jednoho.


Dvě děti...

7. března 2009 v 23:49
Kdysi jsem narazila na tenhle článek. Musím přiznat, že mě skutečně donutil k přemýšlení. Nepřipomíná vám to něco?
Nám, kteří známe odpověd, připadá tahle otázka absurdní, ale není...

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
"Věříš v život po porodu? Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak..."
"Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?"
"To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou."
"No, to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká."
"Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí."
"Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic než vleklá stísněnost v temnu."
"No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará."
"Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?"
"No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli."
"Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není."
"No, ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom..."


Nečekej příliš dlouho

31. prosince 2008 v 17:06
Byl jednou jeden chlapec,který se narodil s nemocí.Byla to nevyléčitelná nemoc.V 17 letech mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů. Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a úsmevem se zeptala: "Můžu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsmev, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě ji odvětil: Ano, eeehhh, uuuhhh…rad bych koupil jedno CD. Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. " Chceš to zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsmevem. Odpověděl že ano a kýval souhlasně hlavou, ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby se s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to. Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se další den odvážil, a on se chytl za srdce a….vyšel odvážně k obchodu. Koupil si Cd a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když se ona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.….Crrrrrrrrrrrr!!!!!
Matka zvedla sluchátko: " Ano?" , byla to ona, ptala se na jejího syna, matka naprosto zničená začala plakat a řekla: " Ty to nevíš? …Včera zemřel." Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se ve sluchátku ozýval. Později vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připomněla. Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tam tolik k vidění a ona se nemohla udržet: Vzala jedno, sedla si na postel a začala rozbalovat CD a našla u něj přiložený i kus papíru. Matka ho vzala do ruky a začla číst. Stálo na něm: "Ahoj!!! Jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda….Sofia." S hlasitou emocí otevřela matka ještě jedno CD a i z něj vypadl list papíru, jeho ze všech balíčků…..na všech bylo napsáno to samé.
Ponaučení: takový je život….nečekej příliš dlouho někomu říci, co cítíš. Pověz to ještě dnes. Zítra může být už příliš pozdě..

Smutné, ale krásné...

31. prosince 2008 v 16:59
Chlapec a dívka jeli na motorce rychlostí přes 120km/h...

D: "Spomal, nebo sletím!"
CH: "Ale nesletíš, pevně se mě drž!"
D: "Spomal prosím, já se bojím."
CH: "Ne, je to zábava!"
D: "To teda není , prosím spomal!"
Ch: "Fajn, tak jo, když mi řekneš že mě miluješ."
D: "Miluju tě, spomal už..."
CH: "Teď mě prosím obejmi, jako by to bylo naposled."

Dívka ho obejme....

D: "Spomalíš už konečně?!"
CH: "Můžeš mi sundat helmu a nasadit si jí?? Překáží mi..."

Pohádka o lásce

31. prosince 2008 v 16:52
Bylo, nebylo...
Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění... a kromě ostatních různých pocitů i láska.

Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.

Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.

Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se:
"Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?"
"Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo."

Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi:
"Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?"
"Já Tě, lásko, nemůžu vzít..." Odpověděla pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla by si poškodit mou loď!"

Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem:
"Smutku, prosím, vezmi mě s sebou"
"Ach lásko, "řekl smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám."

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas:
"Pojď lásko, já Tě vezmu."
Byl to nějaký stařec, kdo promluvil.
Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel.

Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:
"Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
"To byl čas," odpovědělo vědění.

"Čas?" zeptala se láska, "proč mi pomohl čas?"
Vědění odpovědělo:
"Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě."


zdroj:dunno.blog.cz

Den před Vánocemi....

29. prosince 2008 v 23:38
Takový Vánoční příběh, ale je to hrozně smutný...

Význam slova přátelství

29. prosince 2008 v 23:31
P - Přítel při tobě vždy stojí
Ř - Říká pravdu i když bolí
Á - Abys nikdy nebyl sám
T - Trpělivě naslouchá
E - Energii svou Ti dá
L - Lásku, která nezvadá
S - Sílu, když Ti dochází
T - Samotou Tě provází
V - Věří Ti vždy v každé době
Í - I když ostatní jsou proti Tobě.


zdroj: terezkys.blog.cz

Dědeček a oslík

29. prosince 2008 v 23:29
Bylo nebylo, byl jednou jeden dědeček, který měl starého oslíka. Jednoho dne osel spadl do studny. Chudák celé hodiny zoufale plakal a dědeček se snažil něco vymyslet, aby ho odtud vytáhl. Nakonec si řekl, že osel je už starý a studnu chtěl stejně dávno zasypat, a tak nebude dále přemýšlet nad nějakým řešením, jak ho dostat ven. Zavolal si na pomoc sousedy, každý vzal lopatu a začali studnu zasypávat. Starý osel pochopil, co se děje a začal hrozně naříkat. Každého ale překvapilo, že po nějakém čase se uklidnil. Po několika lopatách naházené hlíny, dědeček nakoukl do studny. S překvapením zjistil, že osel po každé lopatě hlíny dělá něco fantastického. Otřese ze sebe hlínu, zašlape ji pod sebe, a tak se dostává stále výše. Děda a sousedé dále házeli hlínu a osel se otřásal a stoupal. Všichni udiveně hleděli, když osel vyskočil ze studny a šťastně odešel. Život na nás bude vždy házet různé smetí a hlínu. Možnost, jak se dostat ze studny je, ze všeho se otřást a udělat krok nahoru. Každý problém je jen určitá možnost nebo příležitost udělat další krok. Z každého problému je nějaké východisko, když se nevzdáš a nezastavíš se. Vzpomeň si na tento příběh, když Ti bude těžko. Osel z našeho příběhu našel řešení. Mohl se vzdát, ale neudělal to!


zdroj:terezkys.blog.cz

O teroristickém útoku na dvojčata...

29. prosince 2008 v 20:53
Pár fakt o teroristickém útoky na New Yorská dvojčata... myslím, že je to přinejmenším docela zvláštní shoda, co vy na to?

K tomu není co dodat...úžasné

22. prosince 2008 v 16:28

Ptalo se děvče chlapce:"Jsem hezká?" chlapec odpověděl: "Ne". Ptalo se tedy znovu: "Máš mě rád?" chlapec znovu odpověděl, že ne. Děvče se tedy zeptalo naposled: " Brečel bys, kdybych odešla?" "Ne."

Děvče se otočilo a utíkalo pryč, slzy mu stékaly po tvářích. Chlapec přišel za ním a řekl: "Nejsi hezká, jsi nádherná. Nemám tě rád, já tě miluju a nebrečel bych, kdybys odešla. Umřel bych."

Nenávidím...

22. prosince 2008 v 16:23
Nenávidím tebe - po kterém se mi stýská
Nenávidím tvé doteky - po kterých toužím
Nenávidím tvé pohledy - po kterých nemůžu spát
Nenávidím chvíle s tebou - které jsou tak smutně krátké
Nenávidím tvé obětí - v kterém se cítím tak krásně bezpečná
Nenávidím tvůj úsměv - který je tak sladký
Nenávidím tvou vůni - která je tak podmanivá
Nenávidím tvou radost - kterou mě vždy nakazíš
Nenávidím tvůj hlas - který tak jemně volá mé jméno
Nenávidím tvé polibky - kterých chci stále víc a víc
Nenávidím tvou lásku - která mi už nepatří
Nenávidím tě celého - protože víš, jak ráda lžu.....


O slepém děvčeti...

22. prosince 2008 v 16:16

Bylo jednou slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět. Měla vrozenou vadu očí a nikdy nic a nikoho neviděla. Každého nesnášela, až na svého chlapce. On byl stále s ní, ve všem jí ochotně pomáhal. Jednou mu řekla, že kdyby někdy mohla vidět, hned by se za něho vdala. Stalo se jednoho dne, že se konečně, po dlouhé době našel dárce, který jí mohl dát nemocnou část očí. A tak se těšila, že konečně uvidí svět a taky svého přítele. Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat, jestli si ho vezme. Dívka se usmála, ale když otevřela své "nové" oči a uviděla ho, byla v šoku. I on byl slepý. Začala přemýšlet o svém životě a nakonec slepého chlapce odmítla. Ten smutně odešel, z očí mu tekly slzy. Po pár dnech jí přišel dopis. Byl od něho. Chlapec jí děkoval za všechny krásné chvíle, které spolu prožili. Na konci dopisu stálo: "A dej prosím pozor na moje oči".....

Mrtvý život

29. listopadu 2008 v 20:33
Tohle jsem našla na jednom blogu, je to docela zajímavý...

Robert Fulghum - Možná...

29. listopadu 2008 v 0:55

-Možná- To je naše slovo.
Ta nejmoudřejší odpověď na zásadní otázky.
Slovo, které nám ukazuje na otevřené dveře a široké obzory.

Nemyslím si, že smysl života je nějaká hádanka, kterou je třeba vyřešit.

Život prostě je. Já jsem. Stát se může cokoliv.
Zato si myslím, že mohu svůj život obdařit smyslem.
Nejistota je vlastně požehnání.

Kdyby mi všechno bylo úplně jasné, trávil bych život v hrozných úzkostech a bál bych se, že se ztratím. Ale protože všechno a cokoliv je vždycky možné, zázrak nikdy není daleko a divy stále přicházejí.
Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.

Jízda vlakem

19. října 2008 v 15:54
Tenhle článek mě opravdu zaujal, takže vám ho sem dávám k přečtení...

Kameny...

19. října 2008 v 15:50
Učitel filozofie jednoho dne přišel, do třídy. Když se studenti usadili,
vzal ze šuplíku nádobu a naplnil ji až povrch kameny. Potom se zeptal
studentů, zda si myslí, že je nádoba plná?...
 
 

Reklama